Jak poznat bezpečný výrobek
Hlavní stránka / Bezpečí / Jak poznat bezpečný výrobek
Do zemí EU většinou míří zboží vyrobené ve státech, kde jsou bezpečnostní standardy o hodně nižší než v Evropě (typicky asijské země).
CE jako značka bezpečnosti
Jinde jsou standardy o hodně nižší, ale podstatné ale je, že Evropa vyžaduje splnění poměrně přísných evropských norem pro jejich bezpečnost – to výrobce u spotřebního zboží povinně deklaruje tzv. označením CE, které najdeš na obalu.
Co musí dělat výrobce, který bude své výrobky označovat značkou CE a distribuovat je na jednotný Evropský trh:
Pro rychlé informování veřejnosti a pro zachycení skutečně nebo i jen potenciálně nebezpečných výrobků na evropském trhu slouží systémy rychlého varování:
- pro spotřební zboží - RAPEX (Rapid Alert System for Non-Food Products) – český překlad pravidelných hlášení dostupný na stránkách www.dtest.cz
- pro potraviny a krmiva - RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed) – hlášení dostupná na stránkách www.bezpecnostpotravin.cz; tady můžeš získat také více užitečných informací o kvalitě a bezpečnosti potravin .
Co když se něco stane?
Pokud i tak na trh pronikne nebezpečný výrobek, který není včas stažený, odpovídá za příp. škody výrobce anebo dodavatel. Prodejce jen v případě, že je zboží označeno jeho jménem nebo ochrannou známkou. Háček je v tom, že se hradí pouze škoda přesahující 500 EUR. Když od vadné nabíječky na telefon vyhoří celá domácnost, je to tragédie, která se dá už pouze zmírnit náhradou škody, v lepším případě vyplacením pojistky z pojištění domácnosti.
„Škodítka“ a „zlepšováky“ – tak trochu podfuk na zákazníky
S tím, jak celosvětově narůstá odbyt spotřebního zboží, objeví se čas od času u producentů i skandál globálního charakteru. Příliš trvanlivé zboží některým nefér výrobcům ani prodejcům nehraje do karet. Vyrábět a prodávat se musí pořád.
„Škodítka“ v některých sériově vyráběných výrobcích (tiskárnách, mobilních telefonech) jsou ukryté součástky, které po nějaké době od koupě (zpravidla po uplynutí záruční doby) předčasně sníží výkon výrobku nebo ho poškodí. Za „zlepšováky“ je známý nedávný případ umělého snižování emisí automobilů koncernu VW pomocí speciálního softwaru, aby vozy při kontrolách naoko splnily přísné normy na obsah vypouštěných škodlivin (tzv. dieselgate). Fígl je v tom, že vozidla s vyšším standardem emisních limitů jsou pro zákazníka pochopitelně dražší. O vlivu na životní prostředí nemluvě.
Vychytávky, které běžně nemáš šanci rozpoznat. V těchto případech sice nejde o život, ale dopad je skutečně masový a o to vážnější. Nezbývá pak, než se nápravy domáhat individuálně nebo zapojit policii.